Ve hře se vžijete do role válečného veterána Edwarda Pierce. Pan Pierce si zřejmě opět zahrává se životem, protože se dal na dráhu soukromého detektiva a připlul na ostrov Darkwater, aby tam vyšetřil tragickou smrt malířky Sarah Hawkinsové a její rodiny. Už při pohledu na zveřejněné pochmutné obrázky se dá tušit, že tenhle případ bude mnohem horší, než hrdina očekává. Jedná se o oficiální adaptaci stolního hororového RPG Call of Cthulhu od společnosti Chaosium a taková licence samozřejmě do jisté míry zavazuje. Ačkoliv tedy obrázky připomínají jiné FP hororovky, očekávejte RPG schopnosti a prý i stealth prvky - vlastně takový hybrid adventury a RPG.
Lepší představu si uděláte, pokud zabrousíte do předlohy, nebo si aspoň představíte tuto situaci. Hrajete RPG z 20. let minulého století, třeba v roli soukromého detektiva, a proniknete do skrytého sklepení, kde se možná odehrálo něco zlého. Provází vás společníci různých profesí, třeba místní novinář hledající senzace nebo zvídavý starožitník. Protože hrdina má talent na hledání skrytých míst, narazí na dlouhou tajnou osvětlenou chodbu. Zavoláte na své přátele a vstoupíte dovnitř. V půli chodby zhasne světlo a vy uslyšíte v hlavě zlovolný hlas. Protože budete mít oslabenou vůli a ještě smůlu, upadnete do transu a vaše vědomí ovládne děsivá bytost. Když vaši přátelé rozsvítí, vytáhnete pistoli a zastřelíte jednoho z nich. Ten druhý v panice uteče a bude si myslet, že jste se zbláznil a zabil jeho kolegu, ačkoliv ve skutečnosti jednala zlá bytost místo vás. Ano, něco podobného znají hráči stolního Call of Cthulhu. Jestliže chcete tento zážitek adaptovat do CRPG, nemůže z toho vzniknout nějaká odnož Dungeons & Dragons. Takže žádné sbírání cool artefaktů, tady budete řešit záhadu a chytrost a výřečnost se vyplatí víc než zbraně. Ostatně hra žádný boj neobsahuje a navíc - je moudré spoléhat na tehdejší nedokonalé střelné zbraně v přítomnosti temných sil? :)
V detektivce je stěžejní shánět informace, bez toho se nehnete z místa. Jenže ne každý obyvatel ostrova s vámi bude ochoten mluvit a místní podivíni zase stěží řeknou něco smysluplného. Dostat z jejich hlav ty důležité informace nepůjde jako po másle a budete muset zapojit svou výřečnost, zastrašování, nebo hbité prsty, které vám umožní sebrat nenápadně nějaký předmět. Když zvolíte správnou odpověď v dialogu, postava vám třeba uvěří a svěří nějaký předmět, který využijete později. Když zvolíte špatně, budete muset pokročit v ději jiným způsobem. Ve hře potkáte víc než tucet důležitých NPC, které si budou pamatovat, jak jste se k nim zachovali a podle toho k vám zaujmou určitý postoj. Kladný postoj (status) vám poskytne víc možností, dozvíte se víc informací, budete si je moci najmout (viz níže) ap.
Další vodítka poskytuje průzkum prostředí a předmětů. Co všechno bude hrdina pokládat za důležité, závisí na úrovni jedné z jeho detektivních dovedností (o tom více níže). Při dostatečné úrovni se daná věc vyznačí jako interaktivní a budete ji moci zkoumat. Při nízké úrovni o tuto možnost přijdete. To ovšem není vše. I když věc prozkoumáte, neznamená to, že pochopíte přesně, o co jde - to zase záleží na schopnostech Vědění (Knowledge). Sečtělý člověk zjistí více detailů než průměrně vzdělaný. Např. když ve hře prozkoumáte obraz namalovaný obětí, můžete, ale nemusíte, si všimnout, že na jeho pozadí jsou zakreslené plameny. Což vzhledem ke způsobu úmrtí malířky může vzbudit přinejmenším zvědavost.
Informace ovšem samy o sobě nestačí, vyšetřovatel s nimi musí umět pracovat a logicky vodítka spojovat. Např. když prozkoumáte dům nebo místnost, hrdina řekne, že potřebuje přemýšlet. V tu chvíli se vyvolá menu se seznamem zjištěných stop a hráč musí zvolit ty, které pokládá za nejdůležitější a utvořit z nich nějaký závěr nebo jimi doložit nějakou hypotézu. V případě úspěchu získáte nový úkol. Nevím, co se stane, pokud vodítka dohromady nedáte. Buď vás hra nepustí dál, nebo budete muset postupovat jiným způsobem.
A protože jste detektiv, čím lépe něco prokážete, tím více získáte zkušeností, které pak klasicky investujete do svých schopností. Žádné bojové v této detektivce neočekávejte. Původně vývojáři implementovali 4 kategorie schopností (můžete je vidět na videu vlevo níže):
-
Sociální dovednosti - jmenovitě Výřečnost, Zastrašování, Přesvědčování. Význam určitě není třeba vysvětlovat.
-
Detektivní profese - konkrétně Odhalování skrytých věcí, Vyšetřování a Psychologie. První je o hledání vodítek a informací a druhé dvě o spojování vodítek.
-
Vědění - dva vědní obory, Forenzní analýza a Okultismus, a ještě něco třetího (možná Znalost starých rukopisů).
-
Fyzické dovednosti - Páčení zámků a Síla/Atletika.
Ve finální hře ale bude tento systém ještě zeštíhlen na 7 schopností/atributů:
-
Síla (Strength) - zahrnuje nejen fyzickou zdatnost a páčení zámků, ale zřejmě i zastrašování z předchozího systému. To ukazuje pasáž, kdy měl hrdina objevit v místnosti tajný průchod. Buď vyřešil hádanku spojenou s globusem, nebo touto dovedností rozbil mechanismus tajných dveří a otevřel si průchod silou.
-
Výřečnost (Eloquence) - spojuje výřečnost a přesvědčování z předchozího systému.
-
Psychologie (Psychology) - označuje znalosti a dedukci ve vztahu k lidem.
-
Vyšetřování (Investigation) - detektivní schopnost všímat si detailů (zůstalo z předchozího systému).
-
Hledání skrytých věcí (Spot Hidden) - hledání skrytých dveří, páček ap.
-
Nedicína (Medicine) - vědění zaměřené na analýzu čehokoliv, vzorků krve, mrtvol, látek ap. V původním systému se dovednost jmenovala Forenzní analýza.
-
Okultismus (Occultism) - znalost mýtů, artefaktů a vědění zaměřené na nadpřirozeno.
Když používáte nějakou dovednost, hra vždy ukazuje vaši procentuální šanci na úspěch, než akci potvrdíte. Podle všeho by každý úkol měl být řešitelný nejméně 2 způsoby - buď nějakou dovedností, jinou dovedností, nebo adventurní hádankou. Pokud se přesto zaseknete, budete mít ještě jedno eso v rukávu - pomocníky.
Na ostrově si totiž budete moci najmout pomocníky, např. tím, že přesvědčíte některé NPC, aby se stali vašimi spojenci (ačkoliv to prý nemusí být napořád a přátelé se mohou později změnit v nepřátele). Vaši pomocníci mají své vlastní přednosti a slabiny a samozřejmě ani oni nejsou imunní vůči hrůzám skrytým na ostrově. Mohou pro vás vykonat nějaký úkol, např. vloupat se do zamčeného domu a ukrást tam cenné dokumenty, nebo provést nějaký výzkum a získat informaci. Jestli uspějí, závisí hodně na jejich profesi a osobnosti. Většina lidí by určitě neposlala akademického vědce na noční vloupačku, na druhou stranu pokud se má vloupat do domu plného starých knih, určitě jim bude rozumět lépe než zkušený ale nevzdělaný zloděj. Tento systém společníků zní jako celkem rozumná náhrada za hru v partě ve stolním RPG, kde je běžné, že se někdo vydá vyšetřovat na vlastní pěst - a obvykle se dostane do potíží. V této hře počítejte se stejnou možností a protože dráždíte hada (chci říct Cthulhu) bosou nohou, modlete se, aby dotyčného postihla jen nějaká lehká psychóza, a ne něco horšího. Taky by totiž mohl při plnění úkolu zmizet a vy budete nervózně tápat, co se mu stalo a co to znamená pro vás. Naštěstí vám hra poté zadá nový úkol, a sice zjistit, co se tomu člověku přihodilo.
Příběh je sice poměrně lineární, ale jak bylo řečeno, každý se z bodu A do bodu B dostane trochu jiným způsobem. A možná přitom přehlédne odbočku nebo jinou alternativní trasu, která se naskytne. To záleží na znalostech hráče. Pokud nedáváte pozor, co lidé říkají, neprozkoumáte pečlivě každou oblast nebo nepochopíte správně vodítka, můžete minout nějakou důležitou informaci a pak nepochopíte některé zvraty nebo momenty v příběhu. Autoři dokonce naznačili, že nepozorný hráč nebude moci zabránit některým tragickým událostem a naopak.
Z předchozích odstavců to vypadá, že hra je v zásadě celá o vědění. Jenže u Lovecrafta - stejně jako ve stolním Call of Cthulhu - je vědění jednou stranou mince, zatímco na té druhé se skrývá šílenství. Kdo se příliš přiblíží k odhalení Prastarých, k odhalení skutečných hrůz světa a pochopí bezvýznamnost lidstva, ztratí kontakt s realitou a přijde o rozum. Ve hře to reprezentuje ztráta Bodů příčetnosti (Sanity points). Stává se to hlavně při nevysvětlitelných hororových událostech (např. když z obrazu vyleze velký děsivý pavouk a začne vás hledat), při kontaktu s temnou magií a se smrtí. Rozum ztrácíte při pouhém pohledu na monstra a děsivé věci. V tom se Call of Cthulhu velmi podobá Amnesii, kde se rovněž nevydržíte dívat přímo na netvory. V Amnesii se ovšem z negativních stavů rychle oklepete, pokud se schováte někde u světla. Naopak v CoC ztracené body příčetnosti tak snadno nezískáte, jedině odpočinkem mezi kapitolami. A to ještě některé události ovlivní maximální výši vaší příčetnosti a ta se zpět už nevrátí.
Příčetnost vlastně funguje jako zdraví, kterým platíte za odhalení pravdy. Za to, že půjdete do nebezpečných míst a dozvíte se něco nového. Pokud vaše příčetnost klesne pod určitou úroveň, získá hrdina novou fóbii, která ovlivní hratelnost. Např. v jedné části budete pátrat po tom, jak se dostat na hlídané místo. A zjistíte, že tam vede tunel. Jenže jak dlouho v tunelu vydržíte, pokud trpíte klaustrofobií? Jakou cestou se vydáte, záleží jen na vás. Důležité je poznamenat, že jednou fóbií (strachem z mrtvol) bude Edward Pierce trpět už od začátku hry, protože jako válečný veterán zažil hrůzy 1. světové války ve francouzských zákopech. A v průběhu hry získáte nejspíš další 2 - klaustrofobii a skotofobii (chorobný strach ze tmy). Strach ze tmy opět naznačuje inspiraci Amnesií, ani tam nevydržíte dlouho ve tmě. Takže i v Call of Cthulhu se budete starat o zdroje světla, aby vám nedošel olej v lampě ap. (Edward Pierce má u sebe minimálně slabý zapalovač). Pobavila mě situace, kdy se jednotlivé fóbie "zacyklí" - např. když prcháte před netvorem a schováte se do skříně, jenže i tam se vám sníží příčetnost, protože přece máte klaustrofobii. :)
Call of Cthulhu má mít jeden základní konec, ale mnoho menších aspektů ovlivníte svými volbami a činy. Např. osudy různých NPC, které z nich přežijí a které umřou. Na vývoji se podílel designér Mark Morrison, jeden z tvůrců stolní verze, který napsal pro studio Cyanide původní příběh, ze kterého tvůrci nyní vycházejí. Doufejme, že (nejen) jeho přítomnost napomůže zdárnému výsledku.
Zdroj: Frogwares, Focus, AdventureGamers, Wccftech, PCGamer
|
Amnesia z roku 2010 odstartovala menší renesanci hororového žánru (viz téma o tvorbě hororovek), která trvá dodnes. Tato vlna zájmu přivedla (mimo jiné) po dlouhé době na PC slavného Vetřelce (Alien) v hororovce Alien Isolation. Takže se dalo očekávat, že ve snaze oživovat a vyrýžovat populární hororové klasiky tvůrci nenechají ležet ladem ani dílo H.P. Lovecrafta a jeho mýtus Cthulhu. Anebo jenom temné síly usoudily, že je vhodná doba, aby nám podstrčily svoje skryté PR. :-) Každopádně se na toto téma vyrojilo několik projektů, většinou klasických menších hororových adventur, ale 2 projekty se tomu vymykají. Jeden je adventura/RPG Call of Cthulhu (viz níže), které tvoří francouzské studio Cyanide a vydává stále rostoucí vydavatel Focus, a ten druhý projekt je detektivní adventura/RPG Sinking City od studia Frogwares, která se odehrává ve velkém otevřeném zatopeném městě, což tady zřejmě ještě nebylo. Následující informace jsem čerpal z různých zdrojů, včetně některých málo známých detailů.
- Detektivní část nemá žádné vodění za ručičku. Žádné podúkoly v deníku a značky na mapě, které vás vedou. Otevřete mapu a tam nebude nic. Ale ulice mají jména, takže pokud někdo zmíní adresu, víte, co dělat. Najdete vodítko a nevíte, co s ním? Zkuste oslovit místní úřady. I když moc nefungují, možná vám někdo poradí. Takto postupujete krok za krokem. Čím více míst a věcí odhalíte a zanalyzujete, tím lépe pochopíte, co se děje. Nepovinné místo nebo rozhovor může vést k nečekané informaci a odhalení.